Historie obce Třemešná do roku 1937 

Poděkování náleží panu  MVDr. Jaroslavu Knozovi, který rovněž, jako v případě obce Rudíkovy, poskytl překlad pro nás významného historického díla - Kronika obce Třemešná. Hlavní informace pro čtenáře pak byly setřízeny a uceleny, a nyní jsou předkládány k posouzení.  Věříme, že níže uvedené pomůže poodkrýt tajemství minulosti skryté pod pokličkou s názvem čas. Citovaný historický pramen vydal informaci také o obci Damašek a Artmanov.

 Kocián Rostislav Ing. (starosta obce)  2011

Čerpáno z:

Kronika obce Třemešná

Psána do roku 1937,  sepsána na základě podnětu Obecní rady ve složení

• Albert Gross-starosta obce, Rudolf Linke-místostarosta a radní,
• Wilhelm Heidrich-2 místostarosta a radní,
• Josef Scholz, Albert Ertel, Emil Knappe, Jan Mildner, Josef Goerlich - radní
• Prvním Autorem kroniky byl Karel Schneider - nadučitel, Třemešná ve Slezsku, narozen 9.srpna 1881

Poloha obce

  Třemešná tvoří s obcí Damaškem a Artmanovem  jeden politický a katastrální celek, ležící v soudním okrese Jindřichov a správním okrese Krnov, v zemi Moravsko-slezské a republice Československé.  Obec leží na 17 stupni 34 minutách a 30 vteřinách východní délky, jakož na 50 stupni 12 minutách a 15 vteřinách severní šířky. Nadmořská výška nádraží je  386,7 m, křižovatky říšské silnice a cesty do Liptáně 375m, nového mlýnu u Damašku, stejně jako i Mušlího potoka 399m nad mořem. Nejvyšším bodem obecního katastru je Měsíční Vrch, s výškou 627m nad mořem.

Založení obce

  Biskup Bruno, který od roku 1245 řídil olomouckou kapitulu, začal budovat zničené slovanské osady a osidlovat je německými kolonizátory. V prostoru hlubokých lesů, rozprostírajících se mezi Biskupskou horou a řekou Osoblahou začal po roce 1247 zakládat nové osady. Přesně v kterém roce tyto osady vznikly,  mezi něž patřila  i Třemešná a Liptáň, není známo. Tedy rok 1251  byl asi rokem založení osad  v lesní oblasti u Osoblahy.  Biskup Bruno přenechal roku 1245 rytíři Helembortovi z Turmu v nově získaných lesních oblastech kolem říčky Osoblahy 50 dílců půdy (mansos)  s  podmínkou les vyklučit, a založit tam nové osady, kterými byly výše zmíněné osady Třemešná a Liptáň. Součásti byl i společný patronát vazala a nově vzniklých farností na zisk z hospodaření obcí.  Název Třemešné pocházel asi podle jména některého vazalova úředníka.

   Podle dochovaných pramenu už kolem roku 1256 musela v Třemešné fungovat farnost. Tato existovala až do husitských válek, kdy byla obec zničena (1428) a později už nebyla obnovena, což zapříčinilo, že až do roku 1784 zajišťovala liptáňská farnost  zdejší duševní obrodu, Teprve kolem roku 1784 byla postavena  zdejší obecní fara.

   Všechny  osady, uvedené v testamentu biskupa Bruna,  patřící do olomouckého biskupství a ležící  na jihu naši enklávy, jako i Třemešná - Renversdorf (1256), či pozdější  Renfriedstorph (1267), byly založené německými kolonisty  po vyklučení lesa. Tento typ zakládání  nese  název -lánová  ves.  Postup při zakládání  byl tento - kolem říčky nebo potoka se po obou stranách  zakládaly usedlosti bez  ladu a skladu.  Před pozemkovou reformou byl ke každé chalupě   připojen různě dlouhý pás půdy (sáh.lán či hub), který většinou končil na okraji lesa, kde už  pokračovaly obecní pozemky. Údolím probíhala  různě hustá síť cest, která vedla po obou březích vodoteče. Na druhou stranu  přecházela buď přes brod, nebo přes most. Doposud nebyla vytýčena žádná  pevná  trasa. A ten typ zástavby byl nazývám lánová ves.  Podobně tomu bylo i kolem Mušlího potoka,který tvořil osu výstavby objektů. V té době neměl potok takových rozměrů a vydatnosti jako dnes. Neboť byl napájen pouze jedním pramenem. Výměra, kterou v průběhu osídlování ve 12.-14.století, kdy obec pravděpodobně vznikla a kterou každý osadník získával, se příliš neměnila a byla přibližně stejná. Byla tvořena 60 královskými jitry(2 jitra—1 joch—1.600 sáhů—57,55 arů). S vývojem hustoty osídlení, se pozemky zeštíhlovaly a stavení se řadila organizovaně kolem potoka či přístupové komunikace. Bývalý lánový charakter osad přecházel postupně na řadovou zástavbu.

   V následujících letech se přes naši oblast přehnalo  mnoho  nepohody - nemoci, krup, sucha, neúrody a zničujících válek. Když roku 1428 husité zničili Osoblahu a Hlubčice, táhli do vnitrozemí,  aby vyplenili Město Albrechtice a nedalekou Třemešnou. Osada tak zůstala celých 100 let pustá, aby ji později olomoučtí biskupové opět nechali postavit. Není známo, zda husité všechny obyvatele vyvraždili, nebo se někdo zachránil a raději před plenícími hordami utekl. Osada tak zůstala prázdná a po několika letech úplně zanikla. Historicky nejsou o osadě po dobu 100 let žádné písemné doklady. V Historii Slezska (od Dr.Wenzelidese,II.díl, str.103) lze však zjistit , že dalším držitelem osady byl loupeživý rytíř Štoss, který přebýval na hrádku Velký Taubenstein. V roce 1474 byl při nájezdech uherského krále Matyáše Korvína chycen a  jeho hrádek byl zbořen. Protože  loupeže a drancování  pustošilo nejen osadu Třemešnou, ale i poměrně daleké okolí, bylo zabití  rytíře velkou úlevou a vysvobozením. Dodnes je velkou neznámou, zda byl hrádek Velký Taubenstein  stavbou typu Bergfried (s opevněnou obytnou věží) ,typický pro západní Falcko, nebo  hrádkem s opevněným podhradím,typický pro Franky, jehož stavitelem byl vazal Helembort z Turmu, či  jeho následovník.

 Podle listiny s 3.listopadu 1535 vyplývá,  že tímto dnem započalo období znovuosídlování vsi Třemešná. A že novými dosídlenci opět byli Němci, ukazuje  listina, vydaná v roce 1570. Tato obsahuje seznam 39 sedláků a 25 zahradníků, kteří byli  pouze německé národnosti. Odkud tito kolonisté přišli, není známo, ale podle stylu staveb domů a dialektu lze usuzovat na Durynsko, či Franky. Podle biskupské pozemkové knihy je naše obec označována jako „Czemessna“, což je asi slovanský název. Pravděpodobně tehdejší biskupský dvůr v Kroměříži a Olomouci, byl z větší části český, a proto i úředním jazykem byla čeština. Jednotlivé názvy, uváděné v knize, byly počešťovány.  Nelze tedy z jistotou tvrdit,  zda  určitou skupinou obyvatel  tvořili  i Češi, nebo zda všichni osadníci byli jen Němci.

 Dne 4.prosince 1786 povolil biskupský dvůr osadníkům  z Třemešné využívat kopec Homoli (Hutberg) k zemědělským účelům za starou, již stanovenou daň.

  V této době si obec Třemešná  založila vlastní znak, který představuje sv.Sebastiána, s nápisem - Olm.Fuerst. Bischof. Kamerg. Rebersdorf Gem.Insiegel 1728 - (komorní obec olomouckého arcibiskupství-Třemešná ,znak-1728). I pozdější znak na kulatém razítku představuje sv.Sebastiána (obecní znak obce Třemešná ve Slezsku).

  Podle jiného zdroje  Schwoye,III.díl, byla obec Třemešná  součástí Osoblažského panství a měla 217 domů, 397 rodin, 1776 lidských duší s rozlohou více jak 4OO jiter lesa a nespočtem zahrad. (pouze bez Damašku)

  V dalším historickém zdroji - V díle Faustiny Ens „Údolí Opavy,“IV.svazek, 1837 je obec Třemešná-Roewersdorf, někdy i Renfriedsdorf – uvedena jako velká lidnatá farnost ležící několik mil jihozápadně od Osoblahy v nevýrazném údolí nízké vrchoviny. Na severu sousedí s Novou Třemešnou, neboli  Damaškem a na jihu s Rudíkovy. Obec je protékaná málo vodnatým potokem, který pohaní 3 vodní mlýny-Scholzův, Zadní neboli Slepičí a Damašský. Je zde 293 zcela vybudovaných domů, kostel, fara, škola, hostinec a 8 krčem na pivo, víno a kořalku. Má 2.644 obyvatel katolického vyznání a tvoří společně s Damaškem jednu farnost s 1 farářem a 2 kaplany. Osadníci se živí obděláváním půdy, obchodem, přepravou zboží, zhotovováním příze a lněných výrobků a všeobecným řemeslem, mezi kterými jsou zámečníci, tkalci, řemenáři, barvíři, mlatci, sudaři, stolaři, jakož i  52 kramářů. O zdraví obyvatel se stará  ranhojič a 2 porodní báby.Půda je studená a kamenitá, avšak pilnost zdejších osadníků přináší dostatek letních plodů, obilí, lnu a brambor.

Následné události

   Odpoledne dne  3.července 1836  postihla obec průtrž mračen s kroupami, které způsobily obrovské škody na majetku a zemědělských plodinách. Síla krupobití byla tak veliká, že i 5 velkých oken na severní straně  kostela bylo totálně rozbito ( záznam ve farní kronice)

   Revoluční doba roku 1848 se v obci nijak neprojevila. Dne  3.listopadu 1850 byla uložena v cibuli věže kostela listina, která vypovídá toto : „v nepokojné době kolem roku 1848, žili jsme my, vaši prarodiče, v Třemešné v klidu a pokoji mezi kopci, daleko od  světového dění, a dávali Bohu jakož i  císaři vše co mu náleželo.“ Toto jsou slova  radního Josefa Kretschkera na úvodu této listiny.

   Pozdější kulturní a hospodářský vzrůst celé vlasti  byl  způsoben  předpisovým školstvím, které podporovala  i  zdejší obecní správa.  Jeho výsledky se projevily  v pozdější době a  měly důležitou roli nejen pro obec, ale i jeho obyvatele, jakož i jejich následovníky.   

  Před 100 lety (kolem roku 1835) vznikl v obci ochod s vínem, který byl svým věhlasem znám v blízkém , ale i dalekém okolí. Prodejnu založila rodina obchodníka Stephana. Obchod a sousední hostinec se stal oblíbeným místem  občerstvení a ubytování hostů, kteří zavítali do Třemešné. Zde byli kvalitně obslouženi. Posledním majitelem byl svobodný Gottfried Stephan. O pohostinství se až do roku 1904 starala jeho matka(Marie Stephan, vdova po obchodníku s vínem,zemřela 17.dubna 1904 ve věku 76 .let).

   V roce 1899 přistoupila obec Třemešná k výstavbě moderního zařízení-obecního vodovodu.

  Protože oblast, hlavně Horní Vsi, je v letním období  skoupá na vodu, hrozí její nedostatek a dlouhodobé sucho. Na severní straně obce, v tzv.Dolní Vsi, je celá řada studní, které i v době sucha  jsou zdrojem dostatku  nejen pitné, ale i užitkové vody. Proto sedláci z Horní Vsi  sem zajíždějí, aby získali dostatek pitné vody pro sebe, ale i pro zvířata, avšak  doprava  v sudech a lejtách je velmi krkolomná. Proti výstavbě společného vodovodu se však postavili někteří občané Dolní Vsi, kterým  vadila vzájemná  rivalita a  bohatství, které by se ještě vyhrotilo. Důvodem stavby byla i  hrozící epidemie skvrnitého tyfu v letech 1887-92,která se na některých místech obce projevila. Se stavbou bylo spojeno i vyhledávání zdrojů a kvality, nejen pitné, ale i užitkové vody, které zajišťoval zemský  kulturně technický stavební úřad v Brně. Jeho pracovník, údajný inženýr Schmidt, prozkoumal vytýčené pásmo vodních zdrojů. Voda z vodních zdrojů byla chemikem R.Ročilem analyzována a určena jako nezávadná. Protože prameny ležely na dědičném rychtářském pozemku, byly nazvány  jako „Rychtářské prameny“.

  Později se muselo obecní zastupitelství rozhodnout, jakou formou bude  stavbu řešit a jakým způsobem získá finanční subvence  zemského, či celostátního charakteru. Byla propočtena přibližná suma, která se vyšplhala na hodnotu 33.000 guldenů rakouské měny, což se rovná přibližné  sumě 66.000,-Kč.  Ministerstvo zemědělství přislíbilo státní subvenci o výši 11.000,-guldenů—22.000,-Kč, s výběrem dne 30.dubna 1898 ve 3 splátkách. Zemská agrární komora přislíbila obci Třemešná na stavbu vodovodu 3 následné roční splátky ve výši  5.400,-ft.—10.800,-Kč, s možnosti výběru v letech  1899-91. Zemská vláda se sídlem v Brně a její stavební výbor poskytl na stavbu subvenci o výši  14.000,-fl. ---28.000,-Kč.  Po zajištění finančních prostředků na stavbu vodovodu mohlo dojít k vlastní realizaci.

  Dne 27.května 1898 došlo za přítomností oblastního hejtmana Jiráska z Krnova ke kontrole všech sounáležitostí, potřebných ke stavbě. Dne  13.června 1898 bylo zemskou  stavební radou  obci vydáno stavební povolení na zajištění nejen pitné, ale i užitkové vody ,obci  Třemešná o výtlaku 1900 m3 za 24 hod.

  Dne 3.května 1898 rozhodlo obecní zastupitelství o zajištění výstavby a vyhledání stavebního dozoru ke konci roku 1898. Po dlouhých vyjednáváních s firmou Rumpál a Waldek z Vídně, byl vyčleněn jejích hlavní inženýr Adolf, který odjel do Třemešné. Ke dni 7.listopadu 1898 byla smlouva podepsána a předána firmě k realizaci. Na počátku března 1899  býla zahájena výstavba jímače a rezervoáru vody (nad Rudíkovem). Celá stavba mohla být ke dni 1.října1899 slavnostně otevřena.   Trasa potrubí jde napříč obcí Třemešná až k pivovaru v Damašku, odkud je vedena odbočka do velkostatku. Na trase je konstruováno  8 výpustí, 18 požárních hydrantů,jakož i přes 100 přípojek k usedlostem.

    Dne 7.června 1900 navštívil obec zemský president  Josef,hrabe Thun-Hohenstein.

  1905 - při příležitosti 100.výročí úmrtí spisovatele Friedricha Schillera byl vedle vchodu do kostela zasazen pamětní strom-dub a  odhalena mramorová tabule s textem-„Schillerův dub, 9.května 1905.“Spisovatel Schiller se svým dílem zapsal do podvědomí celého  německého národa .Charakteristický byl jeho  idealismus, který nadchl široké masy. Zato mu naše malá obec  vzdala hold.

  Na začátku léta 1911 trpěla obec velikým suchem, vyschla  voda ve většině studní a hrozil absolutní nedostatek i v obecním vodovodu. Podzim byl tedy velmi suchý.

  Od poloviny března 1913 byl likvidován hřbitov u kostela  a zbytek hrobů byl převážen na nový hřbitov. Hřbitov se na náklady obce změnil na park se 14 zastaveními Ježíše Krista.

Dějiny kostela, fary a hřbitova

  Kolem roku 1256 byla v obci Třemešné fara, protože byl do obce jmenován leník Herembort z Turmu. Ke každé faře bylo přiděleno 1 jitro půdy jako nedílný majetek, který  zůstal zachován až do dnešních dnů. Za husitských válek ,v roce 1428,byl kostel a fara zničena. Po novém osídlování ,po roce 1535, nebyla farnost znovu zakládána a o zdejší správu se starala fara v Liptáni  až do doby ,kdy byl postaven nový kostel a založena zdejší farnost(1784).

  Podle Richtera-„Poznámky“6/1870, měla původní fara i kostel stát na stejném místě, jak stojí dnes. Tedy při znovupostavení obce po roce 1535 se v této věci nemělo nic změnit.

  Při znovuotevření kostelní cibule postavené věže, dne 20.června 1780, byla objevena listina, která vzpomíná, že na stejném  místě před 200 lety stával dřevěný kostel.

  Národopisec Wolný píše ve své práci - „Církevní topografie“ IV.svazek, str.341 toto-„v roce 1245 nebo krátce po něm, v obci Třemešné existoval kostel a fara,  krátce potom již není o nich žádná zmínka, která se objevuje až  roce 1584. Do roku 1631 byla pod patronací farnosti v Liptáni, aby v letech 1640-1784 přešla  k obci Vysoká. Po roce 1784 byla  Vysoká, a samozřejmě i Třemešná, přidělená k farnosti v Liptáni, a přijímá její svátost.

 V letech 1672-91 měl starý dřevěný kostel jen 1 oltář, 1 stříbrný kalich a 1 měděný. 3 kasule, 2 zvony a hotovost o 220 slezských tolarech a 32 grošů. Po roce 1691 se hotovost zvýšila na 474 tolarů. Kostel nesl jméno patronů sv.Floriána a sv.Sebastiána. Liptáňský farář dostával z Třemešné desátek a tzv.stolní groš.

 Dnešní kostel světce. sv. Šebestiána byl postaven z prostředků obce v roce 1730-33. Je 30,3m dlouhý,12.36 m široký a 12 m vysoký. Na západní straně zbudovaná věž. Věž byla postavena v roce 1780 z prostředků  rychtáře Jana Grosse a jeho manželky. Současně byla vyzdvižena  kostelní cibule, která schraňuje doklady o stavbě kostela a věže. Dne 20.června 1780 došlo za přítomností obrovských davů  farníků a  hromového zvuků pištců a bubeníků k slavnostnímu vyzdvižení kostelní cibule.

  S postavením věže je spojeno zhotovení 3 kostelních zvonů různé velikosti. Největší byl ve velkém spěchu odlit v roce 1780. V letech 1843-1917  sloužila další kostelní vížka ,tzv.oltářní, vybavená malým zvonem o hmotnosti  89 liber. Ke věžním zvonum je  připomenuto-velký zvon nese postavy sv.Panny Marie a Jana Křtitele, druhý postavy sv.Jana a Pavla a 3. postavu sv.Šebestiána. Všechny původní zvony kostela padly za oběť I.světové válce.

 V kapli sv.Anny, která byla dodatečně ke kostelu přistavěna ale neví se kdy, je obraz sv.Anny.

Je nutno se také zmínit, že v počátečních dobách  byl kolem kostela nevelký hřbitov. 

V průběhu let se na kostele provádělo mnoho stavebních úprav (pokrytí střechy břidlicí, vymalování, oprava kopule)

 1886 - pod vedením zdejšího faraře Jana Brislingera a kaplaha p.Aloise Demela (později  spirituálního ředitele olomouckého seminářa a zároveň děkana chrámu sv.Mořice v Olomouci) proběhla ve farnosti oslava 100.výročí duševní obrody. Byl instalován zcela nový hlavní oltář od novojičínského malíře a sochaře Bergera s obrazem sv.Šebestiána (zcela nový obraz). Po stranách byly zhotoveny postavy světců-sv.Petra a Pavla. Dále bylyobnoveny i boční oltáře-od leva  se sochou sv.Pannou Marii Lourdskou a vpravo se sv.Josefem.

  Při příležitosti slavného jubilea byly nakoupeny nové varhany od světoznámé firmy  br.Riegrové-Krnov za 1.600 florintů rakouské měny. Zároveň kostel obdržel nové liturgické praporce.

  Obrazy 12 zastavení Ježíše Krista-tzv. Křížové cesty byly restaurovány vídeňským malířem Maděrou, stejně jako poškozená kazatelna.

1895 – byly na vnější straně kostela a u věže opraveny přístupové komunikace za cenu 400 guldenů. 

1902 - započala výstavba věže, která byla v roce 1900 odstraněna pro její špatný stav. Věžní cibule musela být opravena a znovu pozlacena. Dne 29.června 1902, na svátek Patra a Pavla, proběhlo vyzdvižené věžní cibule  a kříže na věž kostela.

 Jak jsme se zmínili, kolem kostela byl nevelký hřbitov. Po roce 1831 byl založen nový hřbitov, který byl postaven na náklady církevní obce a jeho farníků.  Důvodem bylo propuknutí epidemie cholery. Postižená obec musela být uzavřená a byl důvod si nový hřbitov postavit. Jednalo se o pozemek č.2005 z roku 1836,  č.2005/1 z roku 1875. Nový hřbitov byl 54m dlouhý,18m široký a měl rozlohu 1026 měřic. Dne 13.listopadu 1831 byl slavnostně otevřen místním administrátorem Karlem Ruppertem. Jako první pochovaná  byla dne   15.listopadu 1831 Margareta Krause, žena chalupníka č.116, Augustína Krauseho Její hrob se nacházel co nejblíže ke kolejím a byl do roku 1831 v jejich vlastnictví. Po roce 1844 se opět začalo pohřbívat u kostela.

  Roku 1849  byl hřbitov u kostela znovu rozšiřován, a to směrem na západ k říšské silnici a jižně do zahrady výmínku dnešního rychtáře č.2,o rozloze 400 měřic půdy. 2 týdny po velikonocích roku 1852 byl rozšířený hřbitov zdejším farářem Ignácem Schaefferem slavnostně otevřen. Tento pozemek byl teprve 19.května 1882 jako právoplatný zaknihován. Za používání hřbitova byl obcí zaveden poplatek, který byl v opisu předkládán faráři k nahlédnutí. Veškeré práce a udržbu zajišťovala obecní správa. Pokud pozemek hřbitova zůstane k pohřbívání, bude parcela č.344/1 vyňata z církevního majetku a zpět vrácena obci, která jej okamžitě odkoupila (podklady-farní kronika)

  Protože však takto upravený prostor kolem kostela už prostorově nepostačoval a téhož roku byla vysoká hladina spodní vody, byl založen provizorní, který se nacházel západně tzv.Panských vrchů mezi velkostatkem v Damašku a říšskou silnicí.o výměře 1 jitra a 300 měřic. Pozemek byl v majetku Herminy Bradel č.128 a byl za cenu 2.800 guldenů přenechán obci.

  Roku 1889 byl na severním okraji obce založen nový hřbitov, který neznamenal jen nová místa na pohřbívání,  ale i  zdroj  pro budoucí časy. Jméno tehdejšího tajemníka-Josefa Kolbeho, který se zasadil o zbudování nového hřbitova, bude zachováno do budoucnosti.

Založení a rozvoj školy

  Podle školní kroniky obce Třemešná byla ve zdejší osadě založená německá škola, která vznikla pod patronátem olomouckého arcibiskupství a panství Osoblaha. Škola byla otevřena dne 22.června 1788 za dohledu krajského školního komisaře Josefa Antonína Sommera, osoblažského hejtmana Jana Gruenznera,obecního rychtáře Jana Georga(Jiřího) Rossmanitha, rychtáře Starých Rudíkov  Kašpara Droegslera a svědků z obou obcí. Pravděpodobně před rokem 1788 musela v obci existovat již škola. Počet žáků se měl pohybovat kolem 260 dětí. Z toho vyplývá, že škola musela pocházet až z doby vlády císařovny Marie Theresie.  Prý existovala úřední listina z 22.listopadu 1741, kdy byla mezi sousedskými obcemi Liptáni a Třemešnou podepsána smlouva, že si každá zařídí vlastní školu, která bude vydržována z prostředků obcí. Plat učitele a veškeré výlohy byly navrženy k posouzeny faráři a dány k odsouhlasení. Protože však Třemešná v té době něměla vlastní farnost, problém řešil liptáňský farář,který zajišťoval duchovní správu Třemešné. Byl k tomuto účelu sebrán kapitál ve výši 100 guldenů.

  V roce 1788 měla zdejší škola správní obvod obce Třemešná, Damašek, Artmanov, jakož i Staré Rudíkovy, za což byl obecní učitel odměňován sumou 310 guldenů a 31 krejcarů ročně. Z obce Staré Rudíkovy dostával do doby než si založili svoji samostatnou školu poplatek  33 florintů a 46 krejcarů, školský příspěvek-6 florintů a za koledu 85krejcrů,což dohromady činilo 40 florintů a 31 krejcarů konvenční měny.

  K vyučování byla pronajata místnost, protože zatím nebyla samostatná budova, Dřevo na otop zajišťovalo panství Osoblaha. V roce 1806 byla z církevního fondu s výpomocí obce postavena nová budova školy č.268. Materiál dodalo panství Osoblaha a pozemek obec Třemešná. Tato budova poskytovala kromě 2 učeben,byt pro učitele a místnost pro  jeho pomocníka. Po celou dobu vyučovali dva učitelé, pomocný vyučoval dopoledne v Damašku a odpoledne v Třemešné. Školní místnost v Damašku poskytl v areálu velkostatku zdejší majitel, který poskytoval i nutné prostředky k výučování.

  Od roku 1852 byli ve škole 3 kantoři,1 učitel a 2 pomocníci. Počet žáku vzrostl na 313 dětí v Třemešné a 66 chovanců v Damašku. 1 pomocník učil soustavně  v Damašku, kde získal i vlastní byt.Roční plat učitele se pohyboval na výši 273 florintů konvenční měny, zčehož byl ještě vydržován pomocník s 40 florinty.

  Až do roku 1869 byla situace stabilní a bylo nutno odpovědně přistupovat k povinné školní docházce mládeže.

  Roku 1877 rozhodla zdejší obec novou budovu školy-č.307. na její výstavbu poskytla 17.000 guldenů rakouské měny. Nově postavená škola odpovídala nutným potřebám výuky mladé generace.

  Zemský školský úřad vydal dne 12.března 1877 stavební projekt, 3.května 1877 byl vytýčen pozemek za přítomnosti okresního hejtmana Juliuse Kirsche a stavitele Josefa Haertela z Krnov, a 27.června 1877 byla zahájena stavba školy. Dne 12.září 1878 byla budova s 5 učebnami, sborovnou a kanceláři, ze které byla později postavena kuchyně, jakož i s bytem pro ředitele, připravena. Dne 21.září 1878 byla provedena kolaudace školy a převedena k pravidelnému vyučování.  Při kolaudaci a předávání školy, se uskutečnila malá slavnost, které se zúčastnil velký počet občanů, hlavně z řad žáků, učitelského sboru, katolického kléru a představitelů radnice,jakož i školského úřadu.

  V letech 1874-78 byli ve škole 3 učitelé. Na základě výnosu zemské školské rady v Brně, ze dne 24.února 1879 ,byl počet tříd navýšen na 4. Z důvodu velkých ročníků žáků v letech 1881-84, rozhodla zemská školská rada ,z 7.dubna 1884 o zavedení podvojných tříd  pro rok 1885-86 s výukou výpomocné učitelky. Protože v letech 1891-92 počet žáku výrazně poklesl, byla funkce  učitelky zrušena. Na základě výnosu zemské školské rady v Brně ,ze dne 29.prosince 1890, byl počet tříd ponechán ve stávajícím počtu. Tento se zachoval bez omezení až do 1.listopadu 1921. Podle pozdějšího nařízení zemské rady z 21.září 1921 byly vytvořeny 2 paralerní  první a druhé třídy, přičemž  třetí a čtvrté třídy byly samostatné. Tento stav vydržel až do konce  školního roku 1931/32, kdy byla opět zavedena obecní 4 třídní škola.

  Podle zákona z 24.ledna 1870 byly pro pro zemi Moravskoslezskou určeny povinnosti jednotlivých učitelů a výpomocného personálu. Rozdělením zdejších obcí Osoblažského školského okresu  byly stanoveny výše platů učitelů a jednotlivých odměn. V tuto dobu měl učitel právo na roční plat-ředitel školy-550 florintů, učitel a výpomocný učitel v Třemešné a v Damašku-300 florintů.Podle nařízení z 1.ledna 1875 byly platy učitelů vyrovnány.Po připojení naší oblasti k české republice byl vydán zákon z 23.května 1919,který zařazoval všechny statní uředníky s jejích platy a důchody do jednotných skupin. Platy učitelů základních a středních škol byly upravovány souběhem dalších zákonů a vyhlášek.

   Dne 26.května 1885 požádalo zastupitelství obce Třemešná zemskou školskou radu o možnosti zbudovat v Damašku samostatnou jednotřídní školu. Dne 11.listopadu 1885 bylo na žádost pozitivně vyhověno avšak s tou podmínkou, že škola i nadále bude v přímém kontaktu se školou v Třemešné a poplatek na výdaje ve výši 140 florintů bude kryt z prostředků zemské expozitury. Osamostatnění se školy v Damašku bylo potvrzeno podpisem školského rady z Osoblahy dne 5.března  1886. S verdiktem byl dne 8.července 1886 obeznámen školský rada obce Třemešná. Na základě rozhodnutí zemského školského rady ze dne 2.srpna 1886 mohla být jednotřídní škola v Damašku prozdejší děti otevřena. Na počest osamostatnění se školy v Damašku byla postavena socha sv.Jana Nepomuckého  v Dolní Vsi u domu č.180.

 Škola v Damašku vlastnila od roku 1881 vlastní budovu, kterou získala z testamentu zemřelého majitele velkostatku Karla Langera(+1876)a která byla pro potřeby výuky přestavěná. Na opravu byla propůjčena částka 6.000guldenů,která byla postupně občany splacena. Na Damašku byla škola v provozu až do II světové války.

• Počty jednotlivých žáku ve škole

  V roce 1787 bylo celkem v obci Třemešná, Damašek,Artmanov a Staré Rudíkovy celkem 260 žáků. Tento počet poukazoval již na vysoké množství školou povinných dětí, které se v obcích nacházelo. Děti tehdy chodili už ve věku 4-6 let do školy.

V roce 1852 počet dětí, bez Starých Rudíkov, vzrostl na 313 žáků. Rok 1880-81 byl rokem s nejvyšším počtem příchozích dětí. Bylo 445. jenom pobočka školy z Třemešné na Damašku měla počet žáků kolem 70.

  Období I.světové války zaznamenalo pokles narozených dětí a tudíž i pokles jednotlivých ročníků. Školu v té tobě navštěvovalo cca na 190 žáků.

  Z dochovaných statistik vyplývá, že nejvyšší návštěvnost školy byla v roce 1880, od této doby měla i s různými nárůsty, klesající tendenci. Většina žáků školy v Třemešné odcházela studovat na střední, nebo odborné školy v Městě Albrechticích, či v Krnově, nebo se vyučovala řemeslu. Jen malá část zůstávala bez dalšího vzdělávání a odcházela námezdně pracovat.

• Vyučované předměty

  Podle textu školní kroniky z roku 1813 se výuka skládala jen ze čtení, počítání, psaní a náboženství. Kolem roku 1844 bylo k původním  předmětům přijato krasopisné psaní kurentu a latinky, dále těsnopis a psaní v úřadě. Od roku 1850 byl na výuku mateřského (německého) jazyka dáván daleko větší důraz. Podle nového říšského školského zákona z roku 1869 byla nařízena výuka mateřského jazyka, psaní, čtení a náboženství, jakož i postřehů z historie planety Země, Rakouska-Uherska a blízkého okolí, vaření,zpěvu a domácího prací mladých dívek. Vyučování domácích prací bylo na zdejší škole zavedeno už v roce 1880 . Tyto předměty se s malými odchylkami zachovaly až do válečných 40-tých let.

  Na základě zákona č.226  Sbírky zákonů Československé republiky, ze dne 13.července 1920, kam po 28.říjnu 1918 Sudety, připadly, byly zavedeny dva další předměty-občanská výchova a  nauka o čs.státnosti (Vyhláška z 11.4.1923,č.44 457,pro školní rok 1923/24).

  Podle nařízení zemské školské rady bylo dáno, aby v letech 1930-33 byla zavedena víceletá výuka rukodělných prací pro dívky. Ve školním roce 1931/32 bylo započato vyučování dívek v 6.-8. ročníku z ručních prací a praktického vaření ve 3 hodinách týdně. Jako kuchyň byla vyčleněna místnost  školní sborovny v 1 patře.

Na základě vyhlášky zemské školské rady v Brně,č.42 434, ze dne 8.října 1931, bylo na zdejší škole zavedeno dobrovolné vyučování češtiny, které se konalo ve 3 skupinách po 3 hodinách týdně.(1.skupia-3.ročník,2.skupina-4.a 5.ročník a 3.skupina-6.-8.ročník) Od roku 1932 se vyuka češtiny nahloučila do dvou z výše jmenovaných skupin.

• Založení české školy

Dne 1.září 1935 byla v Třemešné, č.108, založena, na základě povolení  Okresní školské rady v Krnově (1605/15/III),ze dne 29.srpna 1935,česká škola.

„ Skutečnost, že vzdálenost obce Třemešná od Města Albrechtic je značná a její denní navštěva je pro děti obce Třemešná přiliš namáhavá, zřizuje ministerstvo školství a zemská školská rada v Brně, pobočku české školy z Jindřichova ve Slezku též při místní škole v Třemešné, kde se bude vyučovat české řeči“.

  Ještě před založením české školy v Třemešné, docházelo 5-6 českých dětí, sem přidělených státních zaměstnanců, do české školy v Jinřichově ve Sl. a do Města Albrechtic. K návštěvě používali železnice. Dnem 1.září 1935 byla založena pobočka české školy v Třemešné, kterou navštěvovalo celkem 14 žáků, ze kterých byla polovina ze smíšených manželství. Učitelem byl v roce 1937 František Dostál.

Obyvatelstvo obce

Celkový počet obyvatel při sčítání obyvatel v letech 1869, 1880, 1890, 1900, 1910 a 15. února 1921

 Obec                                                           Rok

                         1869        1880       1890       1900      1910       1921

Třemešná    2278          2359       2036       1746      1575       1473

Damašek        286             234       204          179        169         132

Artmanov           58               37         33            28           24            20

Celkem         2621           2630      2273     1953       1768       1625

 

Počty  národností v letech jednotlivých  sčítání

Rok sčítání           čs.                Němci              ostatní

1890                         0                    2156                117

1900                         9                    1810                134

1910                         7                    1656                105

1921                         5                     1543                  77

   Posoudíme-li na základě dochovaných záznamů pohyb obyvatelstva mezi léty 1827-1930, lze říci asi toto - v letech 1827-51 počet obyvatel mírně stoupal, aby dosáhl vrcholu v roce 1869, a po roce 1869  začal pomalu klesat.  na konci 70.let zase rostl a v roce 1880 po sčítání lidu  měl nejvyšší stav- 2.630 občanů. Od tohoto data docházelo až k poklesu obyvatelstva.

Spolková činnost v obci Třemešná

 Na základě reformní revoluce roku 1848 získali zdejší obyvatelé svá neměnná práva, která umožňovala právo na shromažďování se a na spolkovou činnost.Ve všech obcích se rozhořel silný spolkový život. Tak tomu bylo i v 70.létech 19.století v obci Třemešná.

Spolky, které působily v obci

• Dobrovolní hasiči
• Mužský pěvecký sbor
• Výbor ke zkrášlování obce
• Zkrášlování Rudíkov a Dolní Třemešné
• Ženský dobročinný  výpomocný spolek
• Spolek válečných invalidů  .
• Sportovní spolek
• Katolický pěvecký sbor a hudební spolek.
• Spolek smíšených řemesel
• Spořitelní a výpůjční spolek pro obec Třemešnou
• Kontribuční banka Liptáň
• Slezský zemský spolek chovatelů včel

Hasiči

  Na základě zákona 7047 a paragrafu č.9,ze dne 15.listopadu 1867, zemské vlády v Opavě, vznikl v obci Třemešná dne 15.srpna 1874 sbor dobrovolných hasičů.

  Dne 3.května 1883 bylo obecnímu zastupitelství oznámeno, že  ve  spolku došlo k rozkolu, a nyní pracuje aktivně jen 21 členů. Na obsluhu stříkačky jich je potřeba  28. Proto navrhuje velitel nejpozději do 14 dnů, navrácení nástrojů a stříkačky zpět na obec. Předávací protokoly, ani strojní knížky se nedochovaly, protože do roku 1910 byl sbor rozpuštěn. Teprve potom se objevila snaha o znovuzaložení spolku.

  V letech 1936 vlastní sbor 1 pojízdnou stříkačku umístěnou v požární zbrojnici v Dolní Vsi z roku 1884, a mechanickou stříkačku na podvozku uskladněnou v Horní Vsi (vedle domu č.8.), kterou získaly roku 1899 při oslavě 25.výročí založení sboru. Součásti je i přídatný materiál, hadice,sací koše a háky umístěné ve stodole rolníka Adolfa Hoffmanna,č.52 v Horní Vsi. Další sklad je umístěn v hostinci, bývalé palírně kořalky , v  osadě Damašek tak, aby se zabránilo prodlení u dále ležících objektů od hasičské zbrojnice.

  Z inventáře spolku  je patrné, že sbor kromě zakladního vybavení vlastnil i 2 požární mobilní stříkačky. Pro tyto se však musela voda dopravovat v kýblech.

Sportovní spolek

  S hřišti a sportovišti to bylo v obci vždy špatné. V letech 1929-34 používal spolek k prostnému cvičení ve volné přírodě pozemek tzv.Zelné zahrady, kde nyní stojí dřevěná bouda s garáží pro pohřební vůz. Od 15.srpna 1935 byla s majitelem farního pozemku ,Maxem Leglerem, č.250,podepsána smlouva ,na propůjčení na dobu 15.let,pozemku o výměře 5.000m2 z parcely č.305/1, ležícího vedle školy,č.307, na zbudování obecního hřistě a zároveň školního sportoviště.

Do doby připojení obce ke III.Velkoněmecké říši bylo v obci několik menších spolků -

1. Německý kulturní svaz, vedoucím byl Josef Goerlich,obchodník s dobytkem,č.p.141
2. Svaz Němců-s vedoucím – poštmistrem Augustem Barwigem,č.p.330
3. Svaz rolníků-s vedoucím – rolníkem Štefanem Schwachem,č.p.104,

Všechny spolky aktivně pracovaly po dobu  existence Sudet.

Cestovní ruch

  Rok 1830-75 je poznamenán  připojením oblasti  moderní dopravní síťi na okolní svět. V letech 1832-36 byla postavena říšská silnice Krnov-Bartultovice-Prudnik(Neustadt) ,  jakož  1872-75 centrální železnice Krnov-Jindřichov-Glucholazy (Ziegenhals). Roku 1834 byla otevřena dostavníková doprava mezi Třemešnou a Opavou. Cestující nastupovali v Třemešné u domu majitele  Davida Bradela, v Městě Albrechticích u hostince  Benedikta Kroemera, v Krnově  u hostince „Poloviční měsíc“ a v Opavě  u hostince „Bílá růže“ Nazpět se vyjíždělo z nedaleké Jaktaře“( článek z opavského deníku  z 19.dubna 1936). Se stále rychleji se rozvíjející železniční dopravou roku 1872 doprava dostavníky zanikla.

Dne  14.září 1898 byla ukončena stavba úzkokolejné železnice Třemešná-Osoblaha, čímž byl sever oblasti napojen na veřejný provoz.

Potok Mušlov

  Ve dnech 26-29.srpna 1813  panovala  ukrutná povodeň, jaká zatím nebyla zaznamenána. Do povodně tekl  Mušlí potok směrem na jih přes Město Albrechtice do Opavice, za povodně se vymlelo nové spádované koryto , vedoucí na sever,kolem okresní silnice přes Třemešnou a Pitarné  a ústilo do Osoblažky. Stará cesta Rudíkovy-Opavice,ležící na pozemcích Wilhelma Heidricha a Wilhelma Grosse, je ještě dnes jako úvoz dobře patrná.

  Pozemkový úřad z Města Albrechtic navrhl rychtářství obce Rudíkovy, aby bylo nové koryto zasypáno a využívalo se staré, vedoucí ve směru na Albrechtice. K této úpravě však nedošlo a ponechala se nová varianta. Majitel pozemku Gross získal tím, že přes jeho pozemek vede koryto Mušlího potoka, úlevu na placení daně. O potřebě a zachování nového koryta byly vedeny mezi občany dlouhodobé rozpravy, které mluvily nejen pro, ale i proti. Stále se vedly debaty, zda ho nechat, nebo zasypat a přesměrovat starým směrem na Albrechtice. Nakonec zvítězila nová varianta ,která zajišťuje vysušení mokřadů v okolí obce Rudíkovy. U domů č.48 a 24 musely být postaveny mosty, umožňující pohyb z jedné strany na druhou. Otázka zachování se řešila nejen v obci Rudíkovy, ale i Třemešné, Albrechticích, tak  i v Osoblaze.

  Dříve tekl Mušlí potok plytkým korytem obcí tak, že nebylo třeba budovat mosty. Řeka se postupem času zahlubovala a  vzniklo tak hluboké koryto, přes které bylo třeba zajistit přechody. Musely se zbudovat tedy mosty. Nejpotřebnější byl most u domu č.48 , později i  u č.24. Původní konstrukce byla ze dřeva. Postupem času byly mosty vymílány, až se přistoupilo k vybudování ochranných zdí. I přesto povodně v letech 1829, 1831, 1833 a 1845 je zcela zničily a odplavily.

  Další velká povodeň přišla po dlouhodobých vytrvalých deštích na počátku července 1903,ve dnech 9.- 11. 7. se rozvodnil Mušlí potok, který na mnoha místech podemlel cestu a okolostojící usedlosti poškodil natolik, že musely být posléze demolovány. V Dolní Vsi zaplavil velkou plochu polí a luk,které znečistil bahnem a kamením a zničil veškerou úrodu,kde napáchal velkých škod.Vodní přívaly způsobily velikou ztrátu na majetku obce a jeho obyvatel.

  Nikdo se při povodni neutopil. Nejvíce byl vodou postižen dům č.107. Mnoho týdnů trvalo, než byly všechny cesty, stezky a chodníky, jakož i přes potok přecházející mosty a lávky opraveny . Tehdy do popředí vyvstala myšlenka regulace břehů Mušlího potoka.

  Podle úřední zprávy “Ničivá povodeň z 10.července 1903 na Osoblažsku“ sestavené  protipovodňovou komisí v Jindřichově ve Sl. stojí - „Dne 10.července 1903 zažili obyvatelé Osoblažska den hrůzy. Po několikadenním drobném dešti se dne 9.července rozpoutala  celodenní průtrž mračen, která  znamenala hrozbu velké povodně, přesahující rozsahem i povodeň z roku 1813. V noci na 10.července se zdejší potoky a říčky rozvodnily natolik,že začaly vystupovat z koryt a zaplavovat pole,louky,pastviny,domy a jejích dvory.V 1O hodin dopoledne ustal déšť. Kalná a rozbouřená hladina vystoupila o O,5-1m nad normál a kulminovala kolem 3 hodiny odpoledne, kdy začala zlehka opadávat. Na štěstí do večera opadla natolik, že nehrozilo větší nebezpečí. V noci na 11.července 1903 se  po další průtrži v nedalekém údolí řeky Opavice  rozpoutala  nová apokalypsa. Tohoto však Osoblažsko bylo uchráněno. Silniční doprava pošty a dostavníků byla zastavena. Provizorní provoz mohl být veden pouze po polích od zámku v Jindřichově do Vysoké a na říšskou silnici na Třemešnou. Škody, které způsobily vodní přívaly, se na Osoblažsku  vyšplhaly na -  2.413.170 Kč

 Vzpomínky na I.světovou válku   1914-18.

  Většina vzpomínek pochází z podvědomí bývalého ředitele školy Karla Luleye,Třemešná č.131. Malá část byla získána z farní kroniky obce .

  První zprávy o válce přišly do Třemešné na začítku roku 1914, kdy z doslechu se ruské jednotky shromažďovaly na hranicích Rakouska-uherska. V rusku proběhla celostátní mobilizace. I tak tato situace nic nezměnila v mysli mladých i starých spoluobčanů, kteří se  připravovali na následující léto, na sklizeň úrody a poklidný život v zázemí. Dne 28.-29.června 1914 se  měla dít v Opavě oslava  50.výročí založení Slezsko-rakouského pěveckého sboru. Na oslavu se připravoval i soubor z Třemešné,když ve čtvrtek  28.června 1914 přišla tragická zpráva o vraždě  následníka rakouského trůnu, arcivévody Ferdinanda a jeho manželky, vévodkyně Sofie chotkové. Přípravy na oslavu byly zrušeny a nastal týden očekávání na válku.

• Mobilizace

  Dne 31.července 1914 byla do třemešné  dopravena  zemským hejtmanem z Opavy  Vyhláška o Všeobecné mobilizaci. Tak se slovo válka stalo aktuální i pro obec Třemešnou. V neděli, dne 1.srpna 1914,odložili obecní muži a  jinoši pluhy a  brány, aby poslušně mohli narukovat. Celkem 200 osob ve vyrovnaných špalírech odpochodovalo do svých nových posádek, aby mohlo na různých místech chránit  rakousko-uherskou říši.

• Nástup

  Vlaky jedoucí 1.srpna 1914 směrem na Krnov, chrlily nekonečné zástupy odvedenců. Tito prozpěvovali a očekávali blížící se střetnutí. Na nádraží v Třemešné postávaly spousty netrpělivých  zástupů z celého Osoblažska, aby nastoupily do přeplněných vlaků, či  odjely až později. Po několik týdnů projížděli  obcí odvedenci z celého Německa, aby  nastoupili  ke svým novým jednotkám. Pak teprve nastal pravidelný denní provoz.

   Charakteristickou vlastností počátečních dnů nové války, byl neutuchající silniční provoz, kdy se jedním směrem přepravovalo vojsko, zbraně a zásoby. Bylo potřeba překontrolovat vše, ab ynedocházelo  k postižení obyvatelstva stále hrozící špionáži protivníka. Na jedné straně byl průjezd blokován těžkými vozy a žebřiňáky, na druhé postávaly dobrovolné stráže a kontroloři.

  Na ochranu před nebezpečím a před zvůli procházejících vojsk, byly na  Nový rok 1915 postaveny  v dolní i v Horní Vsi ozbrojené hlídky, které v počtu dvou mužů hlídkovaly k půlnoci a po půlnoci. V okrese Osoblaha procházely i přes den hlídky, chránící telefonické a telegrafické vedení. V naší mírumilovné  vlasti mohly být tyto nařízení velmi  rychle odvolány.

• Projevy počínající války do zásobování potravinami (Lístky na chleba)

  V průběhu dlouhodobé války musely být zavedena nová opatření v zásobování potravinami, na které jsme dříve nebyli zvyklí, a které se staly denní samozřejmostí. Očekávání v brzké ukončení konfliktu, musely bojující strany, zavést v zázemí  drastická spořící opatření.

 Hned na počátku války byly  zavedeny lístky na chleba, výrobky z bíleho pečiva(housky) a na  produkty z obilí.

• 1.válečné žně-srpen 1914.

  Protože velká část rolníků byla odvedena do armády, zůstaly problémy žní na ramenou žen, které musely zajistit sklizení nadbytku obilí a zároveň  poskytnout dostatek potravy pro vojsko. Na adresu všech žen je třeba  povznést díky,  za jejich nekonečnou práci a vypětí v boji za úrodu, děti a rodinu.

• Utečenci

  Při přechodu ruských vojsk přes Halič, začali   zdejší   obyvatelé, jen z nejnutnějším  majetkem a  hospodářskými zvířaty itíkat po stovkách, ba i tisících, a hledat si utočiště a záchranu. Také obec třemešná byla po několik desítek týdnů  azylem osadníků z Kralovce a okolí, aby si mohli alespoň krátce odpočinout a načerpat síly k dalšímu hledání.

Válečný rok 1915

  Od ledna roku 1915 byla na zdejším vlakovém nádraží instalovaná vojenská posádka. Tato sloužila na odhalovaní cizích špionů. “Tito špioni“,jak zní zpráva vojenské  kontrarozvědky - „jsou mladé, dobře oblečené osoby, zamíchavající se do davu  cestujících, pokoušejíce se  navázat rozhovor  s vojáky a získávat vojensky choulostivé informace . Proto bylo nařízeno pátrání po špionech na nádražích a ve vlacích.

• Blokace zásob obilí a mouky

  protože nás nepřátele  nemohou zničit zbraněmi, snaží se nás vyhladovět a donutit se vzdát. Existuje velký nedostatek pšeničné a ječné mouky. Proto jíme dnes nahořklý kukuřičný chléb, který se při krájení rozpadá. Též pro  výživu a stravování v obci jsou všechny zásoby obilí  zapovězeny a jen za dohledu určených funkcionářu, jsou po troškách vydávány. Je přísně zakázáno, bez povolení vojenských úřadů, vyvážet obilí a výrobky z něj, mimo okres.

• Zavedení dopisní censury

  Od poloviny března 1915, byly všechny dopisy a lístky, přicházející a odcházející  z válečného regionu, povinně vojenskými orgány, censurovány.

• Omezení pohybu osob

 Město Opava bylo vyhlášeno  vojenským pásmem. Bez legitimace  obecního úřadu,nebo bez pasu s přídavným zápisem okresního hejtmanství v Krnově je návštěva Opavy  zakázána jakož i cestování severovýchodním směrem. Tyto nařízení jsou bezpodmínečně nutná.

• Jednotka  automatických zbraní

  Náhodná situace nás poučila, že při  návštěvě, dne 16.dubna 1915 v naší obci nocovala 20.polská pěší jednotka Jindřicha, prince pruského,vezoucí a nesoucí na koních  automatické zbraně. Velitelem byl plukovník František Klein, bývalý obyvatel obce Třemešná. Seznámil zdejší občany s funkcí zbraní a nechal vystřelit několik pokusných salv.

Následujícího dne odešla jednotka v brzkých ranních hodinách ve směru na Město Albrechtice. Předtím byli vojáci ještě místními občany obdarováni.

• Uzavření  pomocného špitálu

na konci měsíce  března roku 1915, byl  pomocný špitál v obci   Třemešná uzavřen. Nemocní a ranění vojáci byli odsunuti do  lazaretu v Krnově.

• Zabavení jatečných zvířat.

  Dne  24.dubna 1915 byla na mostních vahách u hostince Bradel,č.14 ,zabavena vojenskou komisí dávka 214 kusů krav a volů, pocházejících z Osoblažska. Zvířata byla ohodnocena částkou 85.400,-Kč a  s 214 q sena odeslána k zabití pro potřeby  vojska v Karpatech. Tímto se ještě více  prohloubil nedostatek masa a masných výrobků.

• Sbírka kovů pro vojenské účely (duben-květen 1915)

 K vojenským účelum byly sbírány veškeré předměty a nádobí z mosazi, cínu, mědi a platiny. V soudním okrese Krnov přinesla sbírka  přínos 10.000 kg kovů, z toho 2.2OOkg mědi, 4.800kg mosazi, 1500kg olova, 1250 kg zinku a  62okg cínu. Obyvatelé Třemešné poskytli velky díl  kovů.

•  II.válečná půjčka

Dne 8.května 1915 byla vypsána druhá veřejná půjčka. V obci bylo od jednotlivých obyvatel vybráno celkem  45.OOO,-Kč a převedeno  81.000,-Kč z účtů zdejší spořitelny a záložny pro vojenské účely.

• Bezmasé dny

Od poloviny května roku 1915 byly nařízeny 2 bezmasé dny v týdnu. Na úterý a na Pátek zakázalo ministerstvo  války prodej masa. Odvody pro armádu byly tak vysoké, že i v dny, kdy bylo maso povoleno konzumovat žádné nebylo.

•  III.válečná půjčka

protože válka spolykala mnoho peněz, byla zemskou vládou vypsána další, již 3.válečná půjčka, která započala  6. listopadu 1915.

• Předražování zboží a lichva

Z důvodu špatné sklizně v roce 1915 byly podrařeny potraviny, oblečení a  boty. Naproti tomu se začalo projevovat velké prodražování a lichva. Aby se  tyto zlořády nemohly uplatňovat u potravin, vydala zemská vláda, maximální ceny, které byly veřejně  oznámeny.

• Teplá zima.

V době od  štědrého dne roku 1915  do 5.ledna 1916  panovala teplá zima s deštěm a se silnými poryvy větru.

Válečný rok 1916.

• Kočovní formani

Na počátku tohoto roku ještě zdejší formani nevyjeli na pravidelné objížďky. Důvodem bylo,že v Německu nebylo žádné zboží a nikdo neměl peníze si jej koupit. Většina  formanů, kteří o vánocích nevyjeli prodávat zboží, raději zůstala doma.

• Počasí

Dne 8.ledna 1916 bylo teplo 17 stupňů Celsaia a začaly  vylétat včely

• II.sbírka kovů

Dne 16,března 1916 započala státem a ministerstvem války nařízená II.sbírka  barevných kovů. sbírka byla dobrovolná a kov za poplatek byl odevzdáván do centrály ve vídni.

• Přídělové karty na cukr

Od 19.března 1916 byly  kromě lístků na chleba a mouku,zavedeny i lístky  na cukr a cukrovinky. Měly platnost na 1 měsíc a  znamenaly příděl 1kg cukru  Na 1 osobu. Později byl příděl snížen na  1/8kg cukru týdně.

• Zavedení letního času

Na racionálnější využití dlouhých  letnách dnů byl zaveden cyklický úsporný letní  čas. Tímto způsobem mohlo dojít k dalšímu šetření, stále nedostatkového petroleje. Letní čas byl zaveden ve všech zemích mluvících německy. Započal dne 30.dubna  a byl ukončen 30.září 1916. Od tohoto data se posunuje ručička hodin vždy o 1 hodinu dopředu a na konci období se vrací o 1 hodinu zpět. časový posun se nijak neprojevil v nehodovosti a v porušení vlakových spojů.

• Odevzdávání kostelních zvonů

  Dne 19.srpna 1916  bylo nařízeno vojenskou správou odevzdávání všech kostelních zvonů a zvonců, pro vojenské účely. Výše jmenovaného dne nastoupila  jednotka  vojenského komanda z Krakowa pod vedením  ing.Jana Lešťáka a dalších 6 vojáků,na zrekvírování 4 obecních zvonů (3 z kostelní věže a 1 ze zákristie). Zvony byly odmontovány a shozeny z kostelní věže. Byly naházeny do silné vrstvy slámy, tak aby se nerozbily.

  Odpoledne v 13,30 hod byly naloženy na vůz, ověnčeny a odvezeny, za klinkání 2 zbylých zvonků na místní vlakové nádraží . Nejmenší o průměru  61cm,vážil 163 kg. Na koruně nesl nápis-fusa me valerius  obleter olomucii  1780. Na jedné straně stěny zvonu byl obraz sv.Sebastiána,na opačné straně obraz sv.Fabiána a nápis-„O,vy svatí trpitelé a patroni, orodujte za nás i v poslední hodině smrti, amen. “největší zvon měl průměr 110cm a vážil 674 kg. Na koruně byl nápis-ignác Hilzer,vrchní dvorní zvonař,Vídeňské Nové město. Uprostřed bylo gravirování z lučních květin, a opačné straně obraz Bohorodičky marie a vedle sv.Jana Křtitele. pod obrazem byl nápis-„Josef Klement-farář, Emanuel sobalík-kooperátor, Albert Gross-starosta a rychtář, František Schwanke ,František Heinrich a josef Goedel,radní obce třemešní-1870“Podle dohody byla navržena suma  4,-Kč za 1kg zvonoviny,což tvořilo sumu celkem 3348,- Kč. ,která byla při psána na konto obecního úřadu, protože zvony byly od prvopočátku jeho majetkem.

•  Odchod italských zajatců

  Celkem 10 italských zajatců,kteří byly do obce nasazeny na zemědělské práce, odjeli k 31.říjnu 1916. Všichni pracovali  ve spokojenosti místních sedláků, kteří je na cestuvybavili potravinami. Zajatci poděkovali všem za dobré zacházení a slíbili, že na obec třemešnou nikdy nezapomenou.

•  Židovští utečenci

  Dne 13.listopadu 1916,ve 19,45 hod.vtáhl do obce průvod  234 osob židovského vyznání, utečených z obsazených  území Bukoviny. Většinu úprchlíků tvořili starci, ženy a děti. Zástupce židovské komunity z Krnova očekával průvod na zdejším vlakovém nádraží, kde byl k občerstvení přichystán chléb, sýr a čaj. většina utečenců byla navagonována  do vlaku úzkokolejky a za prudkého deště odvezena do Slezských Rudoltic, vina a  pelhřimov.

   Dne 18.listopadu 1916 přivezl polní  vlak dalších  96  uprchlíků židovské národnosti do Třemešné. Opět se jednalo o ženy, dívky a děti, z obsazené Bukoviny  a východního haliče. Většina byla jen spoře oblečená, bez bot a punčoch. Teploměr ukazoval 5-10 stupňů celsia. Většina uprchlíků byla rozvezena na různá místa v Třemešní (11 osob) a v damašku(24), hlavně v prostorách staré palírny kořalky. Většina jich sem přišla ze sběrného tábora v Mikulově. Všichni byli podvýživeni, otrhaní a zavšiveni.

Všech 96 židů bylo o vánočních svátcích místními občany bohatě obdarováno oděvy, punčochami, botami a jinými potřebnostmi. Část darů pocházela ze státních darů a sbírek. rozdělování oděvů se uskutečnilo v sále hostince, za dohledu obecních radních.

•  Jízdy vlakem

  Od 21.prosince 1916  mohl cestovat vlakem jen ten,kdo vlastnil povolení obecního úřadu a kdy cesta byla bezpodmínečně nutná. Na trati stálo velké množství různých vagonů, držených vojenskou správou pro potřeby bojucícího vojska.toto opatření bylo na nový rok 1917 zrušeno.

•  V. válečná půjčka

  V období mezi 20.listopadem a 16.prosincem 1916 byla nařízena už 5 válečná půjčka, pro potřeby bojujících vojsk. Mimo jiné se vyskytla  možnost  směnit pohledávky z I.a II. válečné půjčky. Za 100,-Kč z I.půjčky bylo možno získat  7,52 Kč, z II.půjčky za 100,-Kč jen 3,21 Kč.

Matrika obce Třemešná v roce 1916.

13 narozených dětí,27 úmrtí a jen 6 pohřbů.

  Za poslední 2 válečné  roky se počet narozených snížil a na opačné straně  mrtvých mnohonásobně zvýšil nejen v obci Třemešné, ale i v celém okrese Krnov. Naše obec započala pomalu vymírat. Většina mužů a mladých hochů byla odvedena k vojskům. V obci zůstali jen starci, ženy, vdovy a nespočet dětí.